Když dítě dospívá


Čas někdy letí nezadržitelným tempem a z malých batolat jsou školáci a i ti záhy odrůstají dětským střevíčkům. Rodiče se ani nestačí rozhlédnout a jejich dítě stojí na prahu dospělosti. Každý z nás si tímto obdobím prošel, ale občas neškodí připomenout si, co se s námi v té době dělo – a co se děje s vaší odrůstající ratolestí třeba právě teď a nad čím možná ustaraně kroutíte hlavou. Hlavním úkolem období dospívání je především uvolnění se ze závislosti na rodičích a na druhé straně navazování diferencovanějších a významnějších vztahů k vrstevníkům obojího pohlaví. Určitá vzpurnost a nerespektování daných norem k tomu obvykle celkem přirozeně patří.


Dospívající sám nerozumí svým prudkým afektům, obtížím s rodiči, kdy dochází často k oboustranným nedorozuměním a kdy lásku k nim obrací v krajním případě až v nenávist a úctu v pohrdání. To je jedna z možných cest. Jiní dospívající, kteří nechtějí ztratit rodičovskou lásku, volí způsob trochu odlišný, uzavírají se do sebe, do svého světa fantazií. Dočasně u nich dochází ke zvýšení introverze, jež je vede k vyhýbání se vrstevníkům a k odmítání dosud oblíbených věcí a činností, případně k radikální změně vkusu v módě, hudbě aj. zájmech.

U jedinců citově labilnějších mohou výše popsané obrany proti pocitům úzkosti a nejistoty způsobit až přerod této obrany v dominující rys osobnosti. Časté konflikty vznikají kolem specifických pravidel, zákazů a příkazů, které dospívající pokládá za omezující. Navazování nových vztahů k vrstevníkům jim v této jinak rozporuplné době dávají určitou jistotu a připravují je na trvalé emoční vztahy v dospělosti.

Zjednodušeně řečeno, dospívající hledá svou novou identitu. Hledá odpovědi na základní otázky – kým jsem, jaký jsem, kam patřím a kam směřuji, jaké hodnoty jsou v mém životě nejvýznamnější, čímž si připravuje podklady pro budoucí žebříček životních hodnot. Morálka adolescenta je většinou morálkou absolutní, tzn. že má tendenci vnímat svět černo-bíle a odmítat možnost jakéhokoli kompromisu. Mladiství jsou citliví na náznak nespravedlnosti, odsuzují i drobné konvenční lži a zdůrazňují absolutní upřímnost mezi lidmi, což je velice častý zdroj konfliktů s okolím.

Na konci této etapy před rodiči stojí prakticky dospělý člověk, který již má představu o životě a o svém směřování a od rodičů očekává podporu a pochopení. Vrací se zpět k nim, ale už je nevnímá jako absolutní autoritu, očekává od nich spíše přátelský a do jisté míry rovnocenný přístup. Období dospívání může být velice bouřlivé, ale také vcelku poklidné, rodiče však by měli projevit velkou míru pochopení a trpělivosti, aby překonali úskalí, která jim i jejich dětem v té době život klade do cesty.

Redakce