Nezapomínáte mluvit s dětmi?

detem_m
Uspěchaní lidé, uspěchaná doba, možná ne ve všem a všude, ale rozhlédneme-li se kolem sebe, pak nelze přehlédnout nervózně cupitající davy mířící do práce, z práce, za kulturou či za sportem a jinými požitky. Večer mnozí vyčerpáni usednou do křesla před televizní obrazovky, přičemž ženy obvykle ještě obstarávají domácnost. Nebudeme zde rozebírat oblíbenou problematiku rolí žen a mužů v domácnostech, dnes bude náš čas patřit dětem, těm, kterým se právě kvůli zmíněnému spěchu často dostatečného prostoru nedostává. Zastavíme se a budeme jim naslouchat. Zamyslíme se, zda jim nasloucháme dostatečně.



Co je při naslouchání dětem důležité? Jednoznačně je nutné si pro děti vyhradit čas, dostatek času pro rozmluvu, která může mít jakkoli dlouhé trvání. Děti nelze do mluvení nutit a už vůbec jim je nařizovat. Tak jako v případě nás, dospělých, ke sdílnosti vyzývá subjektivní pocit sblížení a pohody. Hrajte si, bavte se, a pak se ptejte. Případně dítě pochvalte – i za maličkost – a následně bude připraveno vás vnímat, abyste se ptali. Hned zase se proměňte v ochotné naslouchající. Mnohým dětem stačí i méně než to, stačí jim ochota ze strany dospělých naslouchat jejich starostem. Možná se budete divit, co všechno se dozvíte. Tento čas však je třeba najít nikoli nárazově, ale pravidelně.

Stavte se k dětem s otevřeností a upřímností příslušející jejich věku. Nemávněte rukou nad problémy, které se dospělým zdají z jejich pozice malichernými. Pokud dítě daná věc trápí, zkuste společně najít řešení. Mluvte o starostech stejně jako o radostech. Berte na zřetel, že pokud dítě zlobilo, třeba pouze chtělo získat vaši pozornost. Za každou cenu, i kdyby byla negativní.

Nepouštějte problémy svých dětí jedním uchem tam a druhým ven, pokud dospějete k nějakému návrhu řešení, zajímejte se o to, jak to dopadlo. Hledejte nová řešení.

Máte-li víc dětí, nezapomínejte rozložit svou pozornost stejným dílem mezi všechny. Aby vám bylo dítě schopno důvěřovat, musí mít dojem, že mu ponecháte dostatečný prostor na jeho soukromí, které pro vás je tabu. Všímejte si změn chování dítěte (tak se dříve či později projeví všechny problematické jevy, od šikany po drogovou závislost).

A především jim nedávejte plané sliby, které nemáte v úmyslu splnit. Dítě by mělo být aspoň občas rovnocenným partnerem rozhovoru, s nímž mluvíte jako se sobě rovným, malým dospělým. Přiznání zásadní chyby či toho, že něco nevíte, vás může také sblížit. Nespravedlnost je v očích dítěte stejně jako dospělého hodně zraňující. Vysvětlujte, ptejte se, naslouchejte a hlavně – udělejte si čas, uvidíte, že se to určitě vyplatí.

Redakce