Znáte ještě galantnost a gentlemanství?


Snad je to jen klamný dojem, ale řekla bych, že ruku v ruce s prosazováním rovnoprávnosti žen a mužů jde ústup prokazování úcty ženám, tedy obecně nazývaný galantnost. Muži, naštěstí jen někteří, jakoby někdy zapomínali na slova, jako je džentlmenství, galantnost, rytířskost a úcta. Jako kdyby tím říkali, že když žena chce nezávislost a vedoucí pozice, není jí již třeba podržet dveře, pomoci do kabátu a nebo v nacpaném dopravním prostředku pustit starší dámu sednout, i když to by byla spíše kapitola sama pro sebe. Nedávno mě na tuto myšlenku přivedl jeden z mnoha mailů, co jistě také vám od přátel někdy zaplavují schránku, na jehož počátku stál povzdech: “Pokaždé Vás muž pozdravil a podržel Vám dveře i v případě, že jste nebyly jeho typ. Dnes velcí firemní manažeři zásadně nezdraví a do dveří se hrnou jako první.”


Jako bych po přečtení tohoto úvodu slyšela už ono ironické prohlášení některých mužů, které si přečtete v internetových komentářích: Nestěžujte si, však máte, co jste chtěly. Jako ukázkový příklad pak bývá doloženo, jak to chodí v Americe, kde za podržení dveří hrozí pomalu obvinění ze sexuálního “harašení”. Mohu se mýlit, ale mám dojem, že i když u nás podobný zákon funguje, pochybuji, že by se výrazněji prosadil. Pokud mě paměť nemýlí, využila ho s větší pozorností médií jedna žena, která chtěla prokázat sexuální obtěžování ze strany kolegy z práce. Tato informace krátce naplnila média, a pak stejně rychle zhasla a okolnosti už se mi od té chvíle dokonale zamlžily. Takže z tohoto úhlu pohledu jde spíše o záměrně cílené výmluvy.

Ale budiž, jistě existují ženy, které si podobné jednání nepřejí, ale hledaly by se jako jehly v kupce sena. Rozhodně je nám milejší muž, který podrží otevřené dveře, za což mu zpravidla s úsměvem poděkujeme (pokud tak žena neučiní nebo dokonce začne hartusit, může se pak muž oprávněně cítit dotčený, ale jaká by asi byla statistika případů, kdy se něco podobného stane?), než povýšený floutek (věk v tomto ohledu nehraje žádnou roli), kdo ty dveře ještě málem s gustem těsně před naším obličejem přirazí.

Galantnost voní kouzlem Francie a rytířských dob, kdy muži skládali pro nedostupné, často vdané a výše postavené ženy milostné básně. Dala by se vyjádřit jinak také slovy jako jsou dvornost, pozornost, úslužnost, uhlazenost ve společenském styku s ženami. A jako gentlemana, džentlmena, si nejspíše představíme charakterního anglického aristokrata (minimálně svým jednáním), ušlechtilého člověka uhlazených mravů. Nevidím tedy objektivně nic špatného na tom, když muž jedná tak, aby si tyto přídomky zasloužil. Není v tom žádné povýšení na jedné a ponížení na druhé straně, jsou to pravidla, která určují určitý společenský úzus a fungovala vždy poměrně spolehlivě. Navíc ta, která byla už poněkud přehnaná, čas odnesl, jako například vstávání mužů u stolu, pokud se zvedla žena. To už zažijete jen výjimečně v určitých kruzích, nebo zhlédnete ve starých českých filmech.

Se slovy galantní jsou příbuzné známé výrazy dát se do gala, gala představení či gala koncert, nebo slova jako galánečka, galan, ale také galanterie. Kromě výše popsaných významů příslušejících slovu galantnost, vyjadřuje jednoduše také cosi jako slavnostnost všeho, co je do “gala” oděno. Ze všech výše uvedených jedině výraz galanterie k nám místo z francouzštiny přišel pravděpodobně přes italštinu, kde si pozměnili původní význam slavnostní blíže k významu ozdobný. A já musím souhlasit, že galantnost je také ozdobou každého muže a ženy ji na mužích oceňují. Je to v podstatě jen maličká námaha ve srovnání s velkým dojmem, který v ženách zanechává. Ale je to na zvážení každého muže, zda mu to za tu “námahu” stojí. Doufejme pouze, že rozhřešení bude znít: ano.

Redakce