Jojo – jedna z nejstarších hraček světa


Za nejstarší světovou hračku je považována panenka, nicméně dva stejně velké, ve středu spojené kotoučky, přivázané na nit, s jejíž pomocí je možné pohybovat hračkou především nahoru a dolů, by se však pravděpodobně na žebříčku nejstarších doložených hraček dostala minimálně do první desítky, ne-li do první pětky, téměř hned za panenku. Ve svém principu velmi jednoduchá hračka se po dlouhá staletí dostávala čas od času na výsluní popularity a po čase zase z něho mizela, aby se opět, v modernizované podobě, vrátila zpět.


Jojo (též jo jo, jo-jo, yoyo či yo-yo) není jistě nutné dlouho představovat, jedná se o hračku tvořenou dvěma stejně velkými a stejně těžkými disky, vyrobenými obvykle ze dřeva, plastu nebo kovu a spojenými osou, okolo níž je omotán provázek. Na volném konci provázku je smyčka, jež se obvykle navléká na prostředníček. Hráč pustí jojo, navléknuté na prstu, volně z ruky. Provázek se začne odvíjet a jojo při pádu začíná rychle rotovat kolem své osy, na konci se krátce zastaví, a pokud mu byl včas dán impuls, vrátí se zase opačným směrem. A celý proces, pokud je proveden správně, lze opakovat prakticky donekonečna. Nacvičeným pohybem dokáže zdatný hráč jojo vyslat různými směry, kromě vertikálního, také do směru prakticky horizontálního.

Už v antickém Řecku měli v oblibě joja vyráběná z terakoty, jak se o tom přesvědčíte například v athénském muzeu. Nejstarší doložitelné vyobrazení lze nalézt na kresbě z řecké vázy z období kolem roku 500 př. n. l., kde je prokazatelně zobrazen mladík hrající si s jojem. Vyobrazení kulatých hraček zdobí dokonce i letité zdi egyptských chrámů. Jojo bylo také oblíbenou hračkou samotného francouzského vojevůdce Napoleona Bonaparte a před bitvou u Waterloo (18. června 1815) si hraním s jojem krátili čas i obyčejní francouzští vojáci. Ne zcela podložená, ale zajímavá zmínka o využití principu joja pochází také z 16. století, kdy údajně domorodci na Filipínách zabíjeli z korun stromů kořist spouštěním kamenů na laně, a pokud se netrefili, kámen se jim vrátil zpátky.

Název yo-yo, jenž má údajně filipínsky znamenat „pojď-pojď“, souvisí s moderní historií této hračky, která se začíná v roce 1920, kdy se mladý Filipínec Pedro Flores přestěhoval do USA. Z Filipín si přivezl tradiční umění hry s dřevěným jojem a o přestávkách při své práci, když působil jako poslíček v hotelu Santa-Monica, si s ním hrál. Přitom si všiml, že se kolem něho kupí skupinky zvědavců a zájemců, což ho nakonec přivedlo na myšlenku založení továrny na výrobu hraček. Jeho yoya byla dřevěná a provázek hedvábný, později byla patentována různá vylepšení, jako například ložiska pro prodloužení doby rotace (s nimiž byl dosažen světový rekord o délce 16 minut, 17,18 s), brzdný systém a také různé tvary této stále víc oblíbené hračky.

První vlna velké obliby a rozšíření joja nastala v roce 1962, druhá a vůbec nejúspěšnější vlna v historii této hračky přišla v roce 1995. Dnes se jojo stalo předmětem řady soutěží a dokonce i světového mistrovství.

Zdroj: Wikipedie

Redakce