Hnutí za práva dítěte


Slyšeli jste již někdy pojem antipedagogika? Jedná se o poměrně nové pedagogické hnutí, které se v západní Evropě rozvíjí zhruba v posledních dvou desetiletích. Ve své radikální kritice dosavadní běžné výchovy a výchovných institucí (včetně rodiny a mimoškolních zařízení) stoupenci tohoto směru bojují proti pedagogickému totalitarismu, který prý uskutečňují dospělí, jež chtějí děti ovládat. Bojují rovněž na všech frontách za práva dítěte.



Antipedagogové prohlašují, že výchova je pouze zneužívání dětí, že deformuje dětskou přirozenost. Přitom připouštějí, že se děti samozřejmě mají něčemu učit, ovšem formou, v níž se obsah učení nabízí bez jakýchkoliv výchovných nároků. Chtějí tak osvobodit dítě z pout, která je tísní doma i ve škole, a vytvořit novou solidaritu mezi dospělými a dětmi, partnerství, které si lze těžko představit v tradiční výchově a které se dá charakterizovat jako zrovnoprávnění.

Tyto pozitivní snahy antipedagogů se přenesly do požadavků revidovat dosavadní právní vztahy mezi dospělými a dětmi a zajistit tak dětem nové postavení ve společnosti. Konkrétně a velmi radikálně jsou tyto postoje proklamovány v Německém dětském manifestu, kde jsou zmiňovány jako zásadní dětská práva. Zmíněný manifest byl vyhlášený německou antipedagogickou organizací koncem 70. let 20. století. Děti podle něho nemají mít méně práv než dospělí – smějí dělat vše, co mohou v rámci zákona dělat dospělí, mají právo odloučit se od svých životních partnerů a zvolit si jiné, mohou si dávat vlastní příjmení, určovat školu a místo pobytu, mají právo na tělesnou nedotknutelnost (zákaz tělesných trestů).

Stojí zde však také, že děti mají právo přejímat právní zodpovědnost za svůj život a činy, mohou rozhodovat o majetku a uzavírat obchody, požívat všechny látky, které smějí požívat dospělí (alkohol, kouření), mohou rozhodovat o svém sexuálním životě a plodit potomky, což je již poněkud za hranicí tradičních představ. V roce 1987 uspořádali stoupenci práv dítěte první světový kongres v Gentu v Belgii.

Toto hnutí překonává Deklaraci práv dítěte vyhlášenou na Valném shromáždění OSN 20.11.1959, poskytující dětem jen práva sociální. Zdůrazňuje stejné zacházení s dětmi jako s dospělými, vyžaduje poskytování vedle sociálních práv i svobody řeči, činnosti a shromažďování. Dále zrušení trestů – dítě musí odpovídat za následky svých činů, pokud je bude schopno předvídat a uvědomovat si je. Od roku 1990 je tzv. Ombudswork for Children – Obrana práv dětí pod přímou záštitou OSN. Aktuálně se snižuje hranice trestní odpovědnosti u dětí na 14 let. Kde asi bude tato hranice za pár let, zvlášť když existují hnutí, která podporují téměř absolutní svobodu dítěte? Nechejme se překvapit.

Redakce