Závist – nejhorší nemoc


Na konci jedné pohádky stálo motto, které mi utkvělo v paměti více než vlastní pohádka: Závist – nejhorší nemoc. A s tím lze pouze souhlasit, protože kdo závidí, je svým způsobem nemocný – na duši. A hlavně je to sám závistivec, kdo se tím vnitřně užírá. Na toho, komu je záviděno, to prakticky nemá žádný vliv, leda když mu to závistivec dává důrazně najevo. Závist je jako červ uvnitř jinak zdravého jablíčka, který hlodá a hlodá a nakonec může prohlodat celou dužninu skrz naskrz. Samozřejmě, že občas se trošku závisti může objevit u každého, ale pak hlavně nesmí přejít do další fáze, která je výrazně horší, a tou je nepřejícnost.



Závist se nese v duchu toho, že je jasné, že tráva na sousedově zahradě je jistě zelenější, ale nepřejícnost pak vede k myšlenkám, jak mu ten trávník co nejdříve poničit a vyplenit, tedy: jestliže nemám zelený trávník já, nebude ho mít ani soused. Když člověk zapátrá v hloubi duše, zejména do dětských let, pravděpodobně si vzpomene, jak se mu líbilo kamarádovou kolo, nebo kamarádčina panenka a přál si to neb ono také hrozně moc mít. Tehdy to bylo ještě celkem přirozené.

Člověk se až časem učí podřídit své ego druhým lidem a ten, kdo se to nenaučí nebo má na duši nějaký šrám, tak buď plánuje, nebo přímo jedná tak, aby se tlaku této závisti zbavil. V lepším případě zmíněného souseda trumfne a koupí si ještě lepší trávník, nebo naopak na zahradu například zaparkuje nový a hlavně mnohem lepší vůz než má on, jen aby ukázal, že je lepší. S úsměvem pojal tuhle situaci Zdeněk Troška v trilogii: Slunce, seno… “Když oni inženýrku, tak my doktora!” praví Škopková v podání Helenky Růžičkové směrem k sousedům. V horším případě vezme nějakou chemikálii nebo rýč a sousedův trávník zcela zlikviduje.

Než závidět, je lepší si připomenout známou písničku z oblíbené filmové pohádky Nesmrtelná teta: “Tam kde láska vládne, závist je ztracená.” A také moudrý citát od Sakja-pandita, v němž se praví: “Jestliže někdo závistí se unést dává, když u někoho velkou hojnost uviděl, své vlastní vnitřní bohatství tím vyčerpává, jako kdyby tím i sám sobě záviděl.” Proto si své vnitřní bohatství, kterým je čisté srdce bez jakýchkoli hlodajících červíků, pečlivě chraňme, to je totiž skutečně jediná věc hodna závisti.

Redakce