Kvalita nebo cena?


Jak rozhodnout tento zvláštní a věčný spor? Zdálo by se, že odpověď je jasná, důležitá je přece kvalita zboží, ale realita ukazuje něco jiného, ne každý má tolik peněz, aby za kvalitu mohl skutečně pokaždé zaplatit. Někdo to řeší stanovením priorit, tohle musí vydržet dlouho, proto na tom šetřit nemá smysl, u tohohle zboží je možné kvalitu trochu oželet a riskovat, že se dříve rozpadne či zničí nebo je to zboží zcela bez záruky. U některého zboží se pak vyplácí počkat na sezónní slevy a výprodeje, jenže tam zase právě ten kýžený výrobek vůbec nemusí se slevou být dán. Je to někdy docela dilema.



Kvalita za rozumnou cenu je asi zlatou střední cestou. Kolikrát si člověk koupí příkladně v podobě elektroniky něco, čehož dvě třetiny funkcí nikdy nevyužije, a za pět let stejně koupí novější model, takže když od počátku sníží nároky, sníží i náklady. Jenže někdy prostě si člověk udělá podobnou hračkou i takovou soukromou radost, a pokud je to tak, asi stejně nemá smysl přesvědčovat se, že radost má menší hodnotu než užitnost výrobku.

Kolik hraček například rozzáří dětské oči jen na pár chvil, než letí kamsi do kouta a vytáhnou se jednou za uherský rok? Je to podivnost dnešní doby. Dříve byly děti vděčné za jednu panenku a jedno autíčko, dnes mají podobných hraček tucty. A to, co takto začíná v dětství, později pokračuje. Nakupuje se spousta zbytečností, na které později někde v koutě padá prach. Mohla bych se dušovat, že příště si už žádnou nepotřebnou blbůstku za výhodnou cenu nekoupím, ale udělám to. Je to marnost nad marnost. A co vy, kvalita, nebo cena? To by byl zajímavý průzkum. Jen jestli by všichni kápli božskou… Možná tedy na internetu ano, tak pokud k tomu máte co říct, víte, že můžete kdykoli, třeba do komentářů.

Redakce