Výročí týdne: Alžběta královnou


Pokud někdo vysloví termín panenská královna, pak může mít na mysli snad jedině anglickou královnu Alžbětu I., které historie připsala toto přízvisko, třebaže to vůbec nesouviselo s její prudérností. Alžběta za svůj život vystřídala množství milenců z řad významných osobností a šlechticů své doby, pouze se přes krátkodobé úvahy odmítala vdát a určit tak svého nástupce. V lednu si připomínáme výročí její korunovace. Formálně vládnout začala Alžběta již 17. listopadu 1558 a vládla úctyhodně dlouhou dobu, až do 24. března 1603. Korunována však byla až 15. ledna 1559. Délka její vlády i výrazný rozkvět, který se v tomto čase odehrál, daly název celé etapě zlatého věku Anglie, která bývá nazývána dobou alžbětinskou.


Alžběta pocházela z vládnoucího rodu Tudorovců, byla dcerou krále Jindřicha VIII. (vládl 1509–1547) a jeho manželky Anny Boleynové, jedné z jeho proslulých šesti žen, která skončila na popravišti. Na trůn nastoupila až po smrti své bezdětné nevlastní sestry Marie Tudorovny. Známou epizodou z Alžbětina života byl její dlouholetý spor se skotskou královnou a Alžbětinou příbuznou Marií Stuartovnou, pravnučkou anglického krále Jindřicha VII., která se začala po smrti Marie Tudorovny považovat za právoplatnou dědičku anglického trůnu. Poté, co proti ní ve Skotsku vypukla vzpoura, utekla do Anglie, kde ji však Alžběta kvůli obavám o trůn uvěznila. Po dlouholetém věznění ji nakonec v roce 1587 nechala popravit.

Alžbětiným životem i ložnicí prošla celá řádka mužů. Zpočátku se reálně uvažovalo i o výhodném politickém sňatku, kdy se o ni ucházelo několik nápadníků ze španělského nebo francouzského královského rodu. Nakonec však zůstala neprovdána. Svou politickou moc opírala často i o neurozené, ale schopné muže, kterým věnovala šlechtický titul. To platilo i v případě proslulého sira Francise Drakea, mořeplavce, piráta a následně také úspěšného válečníka, který se souhlasem a podporou Alžběty přepadával španělské obchodní lodě, převážející zlaté poklady z Ameriky do Evropy a ve válce porazil slavnou španělskou flotilu Armada.

Při plíživém nahlédnutí do její ložnice bychom zde postupně nalezli třeba ryšavého Thomase Seymoura (muž Kateřiny Paarové) nebo bledého, světlovlasého a nepříliš inteligentního Edwarda Courtenaye, hraběte z Devonshiru, který se málem stal i jejím manželem, dále také mužného, snědého a tmavookého Roberta Dudleye, hraběte z Leicestru, či lorda kancléře a kapitána tělesné stráže Christophera Hattona. Své sympatie věnovala i povýšenému, hádavému a rozmařilému Edwardu de Vere, hraběti z Oxfordu, i temperamentnímu veliteli osobní stráže, Walteru Raleighovi, který byl po obtěžkání dvorní dámy s ní oženěn a od dvora vyhnán. Na jejím lůžku bychom konečně nepřehlédli ani vznětlivého, mocichtivého, o 34 let mladšího Roberta Devereux, hraběte z Essexu, obviněného ze vzpoury proti královně a 1601 popraveného, či vcelku bezvýznamného Charlese Blounta.

V období zlatého věku do Anglie plně pronikla renesance a myšlenky humanismu. K nejvýznamnějším tvůrcům tohoto období patřili například F. Bacon, E. Spencer, B. Jonson, Ch. Marlowe nebo slavný dramatik William Shakespeare.

Zdroj: Wikipedia

-red-