Archiv rubriky: Příběhy

Lístky do krajiny splněných snů


“Slečno, nechcete jít teď do kina? Jedna kamarádka nakonec nepřijde a nechce se nám vracet lístek, dáme vám ho grátis, hlavně když nepropadne,” oslovil mě nečekaně jeden kluk, když jsem zrovna postávala poblíž pokladen místního kina. Čas od času, když jsem měla cestu kolem, tak jsem se zašla podívat, co právě dávají, a někdy pak vytáhla někoho s sebou. Od chvíle, kdy mi dal můj ex kopačky, jsem se tu potloukala celkem často, neměla jsem to daleko od domova, a navíc byla poblíž kavárna a klub, kde jsem se s různými přáteli snažila zahnat svůj momentální splín. Procházky na čerstvém vzduchu mi ostatně také dělaly celkem dobře. Nějaký čas už uběhl, ale ta rána se ne a ne zacelit. Návrh toho kluka mi přišel sice trošku praštěný, ale měla jsem zrovna celkem čas, tak jsem po krátkém váhání přikývla.

Celý příspěvek

Ztracené klíče otevřely srdce


Klíče prý mohou otevřít srdce a mně se to stalo téměř doslova. Na počátku byly jedny klíče, které jsem náhodou našla na autobusové zastávce. Bydlím na malé vesnici, takže se dalo předpokládat, že je ztratil někdo z okolí. Některými linkami však také občas přijíždějí lidé z různých míst, protože tahle zastávka byla na hlavní trase ku Praze. A proto vůbec nebylo jisté, že majitelem či majitelkou je někdo z blízkého okolí. Zmíněná zastávka navíc stála doslova v polích, takže tam nikde nebyl blízký obchod, pošta nebo nějaké místo, kam by bylo vhodné nalezené klíče dát. Odnést je na policii mi sice chvilku hlavou blesklo, ale popravdě řečeno se mi nějak nechtělo. Rozhodla jsem se to nejdříve zkusit vyřešit trochu jinak.

Celý příspěvek

Nikdy není pozdě na lásku


Když mi v mých téměř šedesáti letech zemřel o patnáct let starší manžel a vzpamatovala jsem se z této velké osudové rány, byla jsem připravena věnovat se na plný úvazek babičkovské roli. Mám čtyři vnoučátka od svých dvou synů, vztahy mezi mnou a oběma rodinami byly a stále jsou velice dobré, takže mému předsevzetí nic nebránilo. Necítila jsem se sama, ale návraty do opuštěného bytu byly v kontrastu s veselým rodinným zázemím obou synů přece jen občas neradostné.

Celý příspěvek

Bude to v pořádku, uvidíte


Nevěřila bych, že onu – v televizních seriálech z lékařského prostředí – často omílanou větu: “Bude v pořádku, uvidíte,” jednou uslyším naživo, a také budu mít pocit na omdlení a oči zarudlé od pláče. Na ten den nikdy nezapomenu. Bylo krásně, léto se začalo hlásit o slovo, a zanedlouho jsme s manželem měli oslavit roční výročí svatby. Stále jsme spolu ještě často a rádi vyráželi na výlety a na různé pěkné akce. I tehdy jsme si to rázovali po lesní stezce na malou skalku, odkud jsme čekali krásný rozhled po krajině. Výstup to nebyl příliš prudký, přesto skála, na které jsme stanuli, se v jednom místě prudce svažovala do údolíčka, jímž si v dávných dobách svou cestu podemlel potůček nebo snad i ledovec, jak mi muž vysvětloval.

Celý příspěvek

Srdce na letáčku

srdce1_m
I tentokrát, když mi koncem září začal zimní semestr, jsem se rozhlížela po nějaké časově nepříliš náročné brigádě, abych si vydělala pár korun, ale stíhala také toho roku poměrně nabitý studijní program. Jedna známá mi doporučila firmu, která si najímala brigádníky na rozdávání letáčků u stanic metra, což jsem se po chvíli váhání rozhodla zkusit.

Celý příspěvek

Pohádka o zrcadlení


Večerní hladina lesního jezírka se leskla jako zrcadlo. Naklonil jsem se nad ni, abych si pro potěchu utrhnul jeden z právě se rozvíjejících lotosů, a spatřil jsem odraz své tváře. Jak už to bylo dlouho, co jsem se na sebe nepodíval? Rozmrzele jsem hrábnul rukou po svém druhém já, až se malé vlnky rozeběhly po jezírku do všech stran a můj obraz se rozplynul. Náhle jsem však viděl obraz zcela jiný… Byl jsem ještě mladým učněm u moudrého čaroděje, když se odehrál tento příběh.

Celý příspěvek

  1. Stránky:
  2. 1
  3. 2
  4. 3
  5. 4
  6. 5
  7. 6
  8. 7
  9. 8